Bicí nástroje

Výrazem bicí myslíme bicí nástroje - a označujeme jimi hlavně bicí soupravu, na kterou hrají hudebníci (bubeníci) v orchestrech - symfonických, komorních, tanečních a jazzových aj.

Bicí nástroje (zvané též perkuse) jsou pravděpodobně nejstarší a také nejobsáhlejší skupinou hudebních nástrojů. K vytváření zvuku dochází pomocí úderů do nástroje, třesením nástrojem, či škrábáním na nástroj.

Zde - na této stránce - je popsána pouze nejčastěji vyskytující se varianta obsazení bicích nástrojů, používaných v tanečních, populární a jazzové hudbě.

              ________________________________________________________

Tradiční bicí souprava se skládá z jednotlivých bubnů a činelů a jejich stojanů, přechodů, popř. dalších perkusivních nástrojů a sedačky pro bubeníka.

Velký buben bývá ovládán mechanickou nožní šlapkou či dvoušlapkou, stejně tak i hi-hat činel. Na ostatní nástroje se pak hraje různými paličkami či metličkami drženými v rukách, popř. přímo rukama.

              ________________________________________________________

Velký buben:  

Basový buben, též označován jako „kopák“, „dupák“, „šlapák“, „basák“ atp. bývá ovládán mechanickou nožní šlapkou, nebo dvoušlapkou. Někdy se vycpává dekou nebo molitanem, aby jeho zvuk nepřezníval. Jako všechny ostatní bubny má dvě blány, přičemž do rezonanční blány se v profesionálních soupravách dělá otvor pro mikrofon. Basový buben by měl vytvářet nejhlubší tón z celé soupravy.

Malý buben:  

Jinak také snare nebo rytmičák (podle jedné z technik, které se na něj hrají, bývá na české scéně nepřesně označován virblem), bývá usazen uprostřed pedálů. Jedná se o mělký buben (má nízké luby) se „struníkem“ umístěným na spodní bláně. Struník je několik pružin, které dodávají malému bubnu jeho charakteristický zvuk. Struník se nechá dle potřeby zvláštní páčkou odpojit. Malý buben by měl vytvářet nejvyšší tón z celé soupravy.

Tom tom:  

Tomů nebo také přechodů může být v soupravě libovolný počet (zpravidla postačují 3 - 4), lišících se velikostí. Slouží především k hraní takzvaných breaků neboli přechodů. Mají středně hluboký, ale můžou mít i vysoký zvuk.

Floor tomy:   

V bubenické hantýrce „kotle“. Jsou umístěny na nožičkách na zemi, odtud také název. Znějí hlouběji než tom tomy.

Činely:  

Činelů nebo přesněji v taneční a populární hudbě zavěšených talířů je hodně druhů, mezi nejznámější patří např. ride, crash, splash nebo china. Liší se velikostí, tvarem, materiálem a výsledným zvukem. Jsou umístěné na stojanu a v sestavě jich může být až 8, zpravidla vystačí bubeník se sadou 2 - 4.

V tradiční bicí sestavě nesmíme zapomenout na hi-hat (hajtka). Jedná se o dva činely umístěné proti sobě na stojanu s pedálem - ovládají se tedy (oproti zavěšeným talířům) nohou.

Ostatní:  

Z dalších bicích nástrojů, které nejsou součástí klasické bicí soupravy, můžeme jmenovat: bonga, conga, djembe, kravské zvonce, triangly, claves (dřívka), tamburíny, maracas (rumba koule), kastaněty, cabaza, dřevěné bloky, rolničky, déšť, gong, fanfrnoch apod.

klasická bicí souprava používaná v taneční a populární hudbě

             ________________________________________________________

bonga

conga

djembe

kravské zvonce

triangly

claves (dřívka)

tamburíny

maracas (rumba koule)

kastaněty

cabaza

temple blocks (dřevěné bloky)

rolničky

déšť

gong

fanfrnoch

              ________________________________________________________

různé druhy paliček

metličky