Saxofon

Saxofon je jednoplátkový dřevěný dechový nástroj vyráběný převážně z mosazi. Používá se především v jazzu (jako sólový nástroj i jako součást jazzových komorních souborů či orchestrů) a v menší míře i v klasické hudbě. Původním záměrem však bylo vytvořit nástroj vhodný pro dechové a vojenské orchestry. Do rodiny dřevěných dechových nástrojů patří kvůli své stavbě a způsobu jakým se na něj hraje. Již od počátku byly saxofony konstruovány výhradně z kovu.

Saxofon má hráčsky velmi blízko klarinetu. Prakticky každý klarinetista během několika dnů zvládne i hru na saxofon - a proto muzikanti v orchestrech často tyto dva nástroje alterují. Hmaty na saxofon jsou víceméně stejné jako na klarinet; podstatný rozdíl ale spočívá v tom, že saxofon přefukuje do oktávy a klarinet do duodecimy.

Z hlediska výuky je důležité, aby žák se věnoval nejprve studiu klarinetu, teprve později může přejít na saxofon. Obrácený postup (saxofon - klarinet) není vhodný, z důvodu větší saxofonové hubičky a tedy jiného nátisku, oproti klarinetu.

              ________________________________________________________

Stavba:  

Saxofon je jednoplátkový nástroj (stejně jako klarinet), trubici má ale kónickou, proto se jeho akustické vlastnosti blíží spíše hoboji (klarinet má trubici válcovitého tvaru). Většina saxofonů má zahnutou trubici spíše z praktických důvodů (sníží se tím délka nástroje), na zvukové vlastnosti má tento prvek jen malý vliv. Saxofon přefukuje do oktávy (stejně jako hoboj), zatímco klarinet přefukuje do duodecimy. Hmatový systém je Böhmův, stejně jako u klarinetu nebo příčné flétny.

Téměř všechny saxofony jsou vyráběny z mosazi (nejsou však řazeny mezi žesťové nástroje, ale mezi dřevěné dechové nástroje, protože zařazení není v tomto případě podmíněno materiálem, ale způsobem tvorby tónu.) Následně se nástroj nalakuje nebo pokoví (stříbrem či zlatem), čímž se zabrání jeho korozi a zlepší se také jeho zvukové vlastnosti. V současnosti jsou oblíbené také laky, které novému saxofonu propůjčují starý a omšelý vzhled.

Výrobci zkoušeli i jiné materiály než mosaz, s různým procentem úspěchu. V padesátých letech například společnost Grafton vyrobila saxofony z plastu. Několik společností, mezi nimi např. Yanagisawa, vyrobilo několik saxofonů z bronzu, díky kterému má prý nástroj plnější tón. Někteří výrobci dělají esa saxofonů nebo celé nástroje z mincovního stříbra. Bývá používáno také niklové stříbro, z kterého vyrábějí nástroje např. Selmer, Yanagisawa, P. Mauriat, Keilwerth, a BG. Někteří lidé tvrdí, že tyto nástroje mají jasnější a silnější zvuk.

Stejně jako v případě klarinetu má saxofon plátek připevněný na hubičku, každý typ saxofonu používá jinou velikost plátku. Většina hráčů používá tradiční plátky z trstě rákosovité, existují však i syntetické varianty, které se vyznačují vyšší trvanlivostí a odolností.

Systém klapek:  

Přibližný rozsah saxofonu je asi dvě a půl oktávy. Notuje se v houslovém klíči, od b - f3[g3]. Všechny tóny nad tuto hranici jsou součástí přefukovaného rejstříku. Ke změně tónů dochází díky důmyslnému systému otvorů a klapek - saxofon má mezi 21 a 23 klapkami. Po zmáčknutí klapky dochází k otevření nebo uzavření jednoho či více otvorů. Počet klapek záleží na tom, zda má nástroj klapku pro fis3, g3 a malé a. Fis klapka začala být od roku 1970 běžnou součástí nástrojů pro pokročilé hráče a profesionály, zatímco G klapku můžeme nalézt pouze na několika moderních sopránsaxofonech. Několik modelů barytonsaxofonů má přídavný otvor a klapku pro malé a.

Hubička:  

Saxofonová hubička je podobná hubičce klarinetu. Hubičky se vyrábí z mnoha různých materiálů, nejčastěji však z ebonit, plastu nebo kovu. Méně běžnými materiály jsou například sklo, dřevo, křišťál nebo dokonce kost. Uvádí se, že kovové hubičky mají jasnější a ostřejší tón než běžné hubičky vyráběné z ebonitu. Někteří saxofonisté se domnívají, že plastové hubičky netvoří dobrý tón. Jiní tvrdí, že na materiálu hubičky nezáleží a na tón mají vliv spíše fyzické proporce jedince. Další názory říkají, že pro barvu tónu není rozhodující materiál hubičky, ale její tvar a provedení.

Plátek:  

Ke hře na saxofon je potřeba plátek. Saxofonový plátek je podobný jako plátek, který se používá na klarinet, je ovšem širší než ten klarinetový. Každý typ saxofonu (altový, tenorový…) má plátek jinak veliký. Plátky jsou běžně dostupné v různých stylech, tvrdostech a také od různých výrobců. Každý hráč zkouší plátky různě silné, aby zjistil, která tvrdost je pro jeho hubičku a styl hry nejvhodnější. Tvrdost plátků je v rozmezí od 1 (měkké) do 5 (tvrdé). Stupnice bohužel není standardizována; proto je například plátek značky Rico o tvrdosti 3 měkčí než stejně tvrdý plátek značky Vandoren.

saxofon - popis

              ________________________________________________________

Typy saxofonů:  

• sopraninový saxofon Es (prakticky se neužívá)
• sopránsaxofon B (používá se málo)
• altsaxofon Es (nejběžnější)
• tenorsaxofon B (běžně se užívá)
• barytonsaxofon Es (běžně se užívá)
• bassaxofon B (užívá se méně)
• kontrabassaxofon Es (užívá se minimálně)

sopránsaxofon

altsaxofon

tenorsaxofon

barytonsaxofon

bassaxofon

              ________________________________________________________

saxofony (porovnání velikostí): sopránový, altový, tenorový, barytonový

saxofony (porovnání velikostí): tenorový, barytonový, basový

kompletní rodina saxofonů - Jay C. Easton s deseti zástupci saxonové rodiny (od nejmenšího k největšímu): sopraninový Es, sopránový C, sopránový B, mezzosopránový F, altový Es, tenorový C, tenorový B, barytonový Es, basový B, kontrabasový Es